Nikdy se nezavděčíš všem, ani nedáš radu tomu, kdo ji odmítá.

Nejčastější otázky a odpovědi na ně

Jak si vybrat štěně?

Obecně:

Pokud si budete pořizovat pejska, určitě tomu bude předcházet minimálně rodinná porada. Pořidit si živého pejska totiž není totéž jako pořídit si plyšovou hračku. O pejska se budete muset starat minimálně dalších 10-15 let, a proto se vyplatí do koupě štěněte investovat nejen peníze, ale především čas potřebný na nasbírání všech informací o zvoleném plemeni. Je to podobné jako s koupi auta, také tady jsou různé značky a různí výrobci, podobně jako u psů jsou různá plemena a různí chovatelé. A protože jde o větší investici, pak je veledůležité získat co nejvíce informací, abychom si dokázali dobře vybrat a později nelitovat.

Ovšem vždy musíme mít na paměti, že štěně je živý tvor a tady nikdo s dobrým svědomím nemůže dát záruky na to, že v budoucnosti bude štěně tím, čím ho majitel chtěl mít. Na vývoj štěněte působí celá řada faktorů - od výběru vhodných partnerů, tedy rodičů štěněte, přes život a socializaci u chovatele, až k životu u samotného majitele. Pro mne, jako pro chovatele, ale zároveń i majitele, jsou všechny faktory důležité, ovšem nejdůležitější pro mne bude výběr vhodných rodičů štěněte. Dobrou výchovu můžeme dát každému štěněti, i tomu bezpapírovému, ale zajistit mu i dobrý původ a dobré zdravotní předpoklady, to je ten nejlepší start do života. Neméně důležitým se pak stává majitel, který musí navázat na práci chovatele a dál štěně vychovávat a pečovat o něj. Každý zájemce o štěně by měl získat co nejvíc informací nejen štěněti jako takovém, ale i o chovatelských stanicích, měl by si zjistit všechny klady, ale i zápory, nic totiž není jen dobré nebo jen špatné, je však důležité, aby to dobré převažovalo.

A koho by se takový zájemce o štěně měl ptát? Mohl by se obrátit třeba na poradce chovu, protože ten by měl mít ty nejlepší informace. Záměrně píši měl by mít, protože ne vždy tomu tak je. I poradce chovu je jen člověk se všemi lidskými chybami, ale také s velkou mocí, danou mu z titulu jeho funkce. Nikdo zájemci nezaručí, že poradce chovu bude objektivní, do jeho posouzení chovatelů často vstupují emoce, přátelství či nepřátelství, a pokud takový poradce chovu své emoce nezvládá, jistě natropí spoustu zla. Klobouk dolů před těmi poradci chovu, kteří nejen, že svou chybu přiznají a omluví se, ale také se dokáží ze svých chyb poučit a příště se jich vyvyrovat a už vůbec se nemstít.

Dále se dostáváme k tomu, jaké záruky nabídne chovatel psů bez PP a jaké záruky poskytne chovatel štěněte s PP? Je určitě bez diskuzí, že chovatel psů bez PP neposkytne záruky vůbec žádné. A chovatel psů s PP? Upřímně řečeno, majitel bude mít jen tu jedinou, a to tu, že rodiče štěńátka jsou skuteční představitelé daného plemene, o čemž mají doklad, tedy PP, dále splnili všechny předpoklady nutné k zařazení do chovu, tedy absolvovali nejméně dvě výstavy ve třídách od 15-ti měsíců, podrobili se rentgenovému vyšetření kloubů a prošli úspěšně bonitací. Může se to zdát málo, ale pokud si to každý zkusí sám, rychle zjistí, že to až tak snadné není. Psi jsou živá stvoření a nástrah v životě je strašně moc.

Když tedy máme tuhle záruku a chceme mít tu nejlepší šanci, že se nám podaří vybrat si a vychovat své zvíře až do úspěšně složené bonitace a začít chovat, musíme nutně přemýšlet odkud si své štěně pořídíme.

Ne to nejlevnější, ale s těmi nejlepšími šancemi. Nejlepší šance, jsou především zdraví, dobrá povaha a dobrý původ. Je dobré zjistit si jaké mají různí chovatelé odchovy a po jakých plemenících. Jedině tak se zájemce vyhne případnému zklamání při koupi štěněte s PP, třeba za 20 tis. kterému později třeba naroste předkus a rozhodčí ho hned na první výstavě diskvalifikuje. Jistě, že se může v každé chovatelské stanici vyskytnout vadný skus u odchovaných štěňat, protože je známo, že štěně může zdědit horní čelist třeba po mamince a dolní po otci a pokud mají rodiče nestejně dlouhé čenichové partie, může vzniknout vadný skus. Ovšem poctivý chovatel jednak tuto skutečnost záměrně nezatajuje a jednak se vždy vyhne dalšímu spojení s jedincem, který v jeho chovu dal ve vrhu štěňata s vadným skusem a nikdy takové spojení neopakuje, protože je zde víc než obrovská pravděpodobnost, že se stejná vada skusu objeví i v dalším vrhu a u tak malých štěňátek nikdo nebude vědět, kterému naroste předkus a kterému ne, to se pozná až později, je to skoro vždy až u nového majitele. Pokud ale na tohle chovatel, s prominutím, kašle, nebo to nebere na vědomí, je totéž, co chovatel psů bez PP, tedy množitel. To je můj osobní názor a stojím si za ním. A jak vím, že za vadu skusu odpovídá otec a ne matka? Jednoduše - pokud jsou už po takovém plemeníkovi i jiná štěňata po jiných fenách a mají také tentýž vadný skus, je viníkem pravděpodobně otec, a pokud já příště svou fenu nakryji jiným plemeníkem a v tomto vrhu už nebude žádné štěně s vadným skusem, pak je za špatný skus zodpovědný otec téměř na 100%. Já sama osobně bych nikdy neopakovala spojení stejných rodičů dříve než za dva roky. To proto, že tak dlouho trvá, než landseer dospěje, a teprve tehdy mohu zodpovědně tvrdit, zda se štěňátka povedla či nikoliv.

Věřím, že se mezi chovatelé psů bez PP někdy dostanou i lidé, kteří kdysi i chovali psy s PP, ale třeba pro neustálé neshody s představiteli klubu, bez kterých psy s průkazem původu chovat nelze, raději upustili od chovu psů s PP a mají svůj klid. Nemusí se zodpovídat nikomu, jen svému vlastnímu svědomí, neplatí všechny ty poplatky klubu a ČMKU, jako jsou poplatky za vystavení krycího listu, za kontrolu vrhu, za krytí, za tetování, za vystavení pasu, za čipování, za vystavení PP, za poštovné, za výstavy, za rentgeny, za registraci chovatelské stanice, za benzín, za účty veterináři, za nejlepší žrádlo, za tisíc a jednu drobnost, které musí mít, často neplatí ani za krycího psa, protože mají svého. Prostě se jen věnují výchově psí drobotiny, dělají, co je baví, bez stresu a bez podrazů. Tím se nechci zastávat chovatelů bez PP, ale jako každá mince má svůj rub, má i svůj líc a už dřív jsem psala, že není vše jen špatné nebo jen dobré, ale vždy jde o to, aby to dobré převažovalo a tak aby má úvaha byla objektivní, musím se zmínit i o téhle stránce. Avšak drtivá většina chovatelů bez PP se rekrutuje z jiných řad, bohužel.

Cena za štěně s PP, které má nestandardní zbarvení kožíšku, ale jinak je perfektní a cena za štěně bez PP, a to jakékoli, je při dnešních cenách tak 10-15 tis., tedy skoro stejná, ale přece je zde podstatný rozdíl - když to nestandardně zbarvené štěně splní všechny ostatní podmínky, potřebné pro zařazení do chovu, může se stát chovným jedincem, byť s podmínkou a může mít své potomky opět s PP, což ale i nejlépe zbarvený jedinec bez PP a třeba i bez jediné chybičky, v žádném případě nemůže. Já i s takovým nestandardně zbarveným jedincem s PP mohu na výstavy, mám-li výstavní ambice, ale s jedincem bez PP nikoli. Nikdy proto nepochopím tvrzení lidí, kteří chtějí psa bez PP, prý jen na zahradu a pak si ho koupí za stejnou cenu, kterou by dali za štěně s PP, ale s nestandardním zbarvením. Tím vlastně zahodili šanci mít štěňata s PP po svém štěněti. No, jestli tohle není hloupé? A to ještě neví, že dokonce některá i standardní štěňata se prodávají také za tu samou částku, neví to proto, že nemají ty správné informace a už předem se rozhodli mít štěně bez šancí a bez té jediné záruky, kterou mohou mít.

 

Kupovat si pejska naslepo se prostě nevyplácí. Základy pro výběr štěněte jsou tyto :

O tom, že je vždy mnohem vhodnější štěně s Průkazem původu, jsem už psala vícekrát, beru to jako samozřejmost. Pes s PP má být známkou kvality rodičů a čistoty rasy, známkou kontrolovaného chovu, kde se do chovu nepřipouští jedinci nesplňující přísné požadavky na zdravotní stav, dále jsou z něj vyloučení jedinci agresivní či povahově labilní nebo jedinci s vadným skusem nebo špatnou stavbou těla. Stejně tak jsem už psala o volbě mezi psem a fenou, teď se zaměřím na výběr štěněte obecně:

1. Vybrání chovatelské stanice, kde vám musí chovatel ukázat v jakém prostředí štěně, ale i ostatní jeho psi žijí. Důležité je i čím jsou štěňata, ale i dospělí psi krmeni. Nechte si ukázat matku štěňat, případně i jejich otce, třeba jen na fotkách.

2. Výběr samotného štěněte: nejdůležitější je jeho zdravotní stav, ten má přednost před všemi ostatními kritériemi, je pro plnohodnotný a spokojený život psíka, ale i váš tím podstatným.

3. Povahové vlastnosti štěněte: pejsek má být povahově vyrovnaný, tzn, že by neměl být příliš bázlivý, ale ani agresívní. Je jasné, že se štěňátkům musí dát nějaký čas, vše cizí vyvolává u štěňátek nejprve nedůvěru, která však velmi rychle mizí a štěně samo vyhledává kontakt. Většinou však štěňátka všechny návštěvy vítají a nadšeně olizují.

4. Všimněte si jeho zubů, jaký má skus. Správný skus je nůžkový. Dlužno však podotknout, že právě skus se může během růstu štěněte velmi výrazně změnit. Ze skusu nůžkového může (ale nemusí! Nůžkový skus je ostatním nadřazený) přejít až k předkusu nebo podkusu, zde je jakýmsi vodítkem stav dásní štěněte, ale ani to nemůže zaručit, že štěně bude mít v dospělosti skus nůžkový.

5. Teprve teď se koukejte na barvu kožíšku, barva je to poslední, podle čeho by jste si měli štěně vybírat, barva štěně neohrozí ani na jeho zdraví ani na jeho povaze, i nestandardně vybarvený jedinec bude šťastný, pokud bude mít dobrý zdravotní stav a dobrou povahu. Stejně tak bude šťastný i jeho majitel.

Do chovu:

To by byla volba štěňátka obecně, při volbě štěněte do chovu musíte mít na zřeteli nejen tyto obecné pomůcky, ale také by jste si měli zjistit jaký má psík rodokmen. Když si pořídíte pejska do chovu, který bude na všechny naše (české) feny příbuzný, pak jste si ho pro chov zvolili zbytečně. Pejsek nebude mít co krýt a zahraniční chovatelé, kteří mají mnohem přísnější kritéria pro krycí psy připuštěné do chovu,se určitě o vašeho psa moc zajímat nebudou. Totéž je u fen - drtivá většina všech českých chovatelů landseerů není ochotná vyjíždět za psem do zahraničí, naopak, stále se opakují stejná spojení nebo kryjí jedni a ti samí krycí psi. Výsledkem je příbuznost téměř všech landseerů - a zase - nebudete mít čím krýt, skoro každý chovný pes může být příbuzný. Vy pak můžete na sebe vzít to riziko a jít do příbuzenské plemenitby, ale musíte počítat i s přenosem možných dědičných chorob a skrytých vad. Pokud však právě vy budete vyjíždět za vhodným krycím psem do zahraničí, pak se na rodokmen nemusíte příliš ohlížet. Na druhou stranu -proč si hned při pořizování štěněte nepořídit štěně, které bude mít příměs cizí krve, landseer je málopočetným plemenem a právě ta cizí krev je pro něj velmi žádoucí.

Co je na štěněti tak drahého(?), kolik stojí štěně landseera

Je jasné, že pokud se chovatel (prosím nezaměňovat s termínem množitel, kdy množitelem je osoba, která sice mnohdy i má fenu s PP, ale neuchovněnou, tedy do chovu NEVHONOU!) rozhodne na své chovné fence chovat, předchází tomu dlouhé přípravy. To znamená, že si chovatel vybírá pro svou fenečku vhodného krycího psa, s jehož majitelem se musí domluvit na podmínkách a úhradě za krytí, dále musí chovatel požádat klubového poradce chovu o vystavení Krycího listu, kde si buď on sám navrhne vhodné plemeníky nebo si případně nechá od poradce chovu navrhnout krycí psy, každopádně i volbu chovatele musí schválit vždy poradce chovu.

Tak a už tady se začínáme setkávat s výdaji chovatele: Vystavení Krycího listu -200,-Kč, pokud si chovatel, jako třeba já, zvolí zahraničního plemeníka, platí i za tohoto klubu 200,-Kč a aby toho nebylo málo, ještě tutéž částku, to je povolení zahraničního plemeníka, zaplatí ČMKU - 200,-Kč.

Pak už jen sledujeme fenku, kdy začne hárat a poté s ní jedeme na veterinu, aby nám veterinář určil nejvhodnější termín ke krytí. To je opravdu důležité, protože když jedete do zahraničí něco přes 1000km tam a 1000km zpátky, musíte mít alespoň jistotu, že má fenka ty "správné dny". Já osobně nejvíc dám na vyšetření hladiny progesteronu v krvi, dělá se obvykle 2-3x a cena jednoho vyšetření je 430,-Kč. Toto vyšetření jsem absolvovala 2x, takže se dostávám k částce 860,-Kč. Pak už následuje samotná cesta za krycím psem. Cesta tam a zpátky + ubytování -9000,-Kč a nepočítám výdaje za jídlo, které se platí samozřejmě v EUR. Tak a to jsou výdaje ještě před krytím samotným a pokud jde vše dobře a psi v sobě najdou zalíbení, je krytí úspěšné, ale samozřejmě ještě nevíme, zda fenka zabřezne, na to si musíme zhruba 1 měsíc počkat.

Utekl měsíc, na fence je patrná řada změn a chovatel, který chce mít jistotu, že se jedná o skutečnou, ne o falešnou březost, vezme svou fenku opět k veterináři, který pomocí ultrazvuku zjistí, zda fenka zabřezla či nikoli. Toto vyšetření stojí 380,-Kč. Hurá, fenka březí je a my cestou od doktora jedeme koupit krmení pro březí a kojící feny, třeba Royal Canin, který stojí 140,-Kč za 1kg. Při zvýšené spotřebě živin pro fenku zhruba o polovinu krmné dávky, to je 1600g na den, přičemž dnů do konce březosti je asi 31, se dostávám k částce - 1600g x 31 dní = 49600g x 140,-Kč/kg = 6944,-Kč.

To máme dobu před porodem a nastává porod samotný. Netřeba snad říkat, že k porodu je zapotřebí spousta dalších nezbytností - výhřevná podlážka, ta je nutností, protože štěňátka nemají vlastní termoregulaci a jejich nároky na teplo jsou vysoké, asi 28 stupňů, takže si započítáme cenu za výhřevnou podlážku - 4200,-Kč, to je ta levnější, bez možnosti regulace teploty , se stálou, konstantní teplotou 28 stupňů. Pak si dopředu nakoupíme nepromokavé podložky, jedno balení se 30 kusy stojí podle velikostí různě, moje stála - 1 balení 360,-Kč, balení jsem měla nachystané 3, takže 1080,-Kč, dále máme nachystané sušené štěněčí mléko, to kdyby nedej bože fena neměla mléko nebo rodila císařským řezem - dvoukilový kyblík stojí 820,-Kč, dále máme nachystanou silnější nit na podvázání pupíčků, nůžky, váhu, auto a na telefonu nejlépe 2 veterináře, kdyby se něco zvrtlo.

Vše však naštěstí probíhá víceméně normálně a fena spontánně porodí.Vždy je však nezbytně nutné nechat fenku po ukončení porodu vyšetřit veterinářem, zda fena nezadržela v porodních cestách štěně nebo placentu. Toto vyšetření stojí 300-600,-Kč, ve všech případech veterinář raději píchne fence oxytocin na vyvolání děložních stahů, aby se fenka dobře vyčistila, někdy jsou zapotřebí dvě i tři injekce, takže další výdaj - zhruba 600,-kč, pokud má fena za sebou dlouhý a vyčerpávající porod, veterinář jí nasadí nitrožilní výživu pro posílení (náš případ - 1500,-Kč za dvě dávky).

Následující zhruba 3 týdny je výživa štěňat plně na feně a fena po tu dobu zvyšuje svůj nárok na výživu svou i štěňat trojnásobně, někdy i čtyřnásobně, podle počtu kojených štěňat. Vezmu-li už jednou vypočítanou částku, kterou už měla jako březí a znásobím-li ji 3x, pak dostanu = 6944,-Kč x 3 = 20832,-Kč, a to je po dobu, kdy jsou štěňátka pouze kojena !

Poté začíná přikrmování štěňat při souběžném kojení fenou, až do věku 5-ti týdnů, kdy fena začíná štěňátka pomalu odstavovat a její nároky na krmení se také pomalu snižují. Takže počítám dál: nejprve štěněčí kaše, 1 kyblíček, asi 3kg = 560,-Kč, pak započítáme krmení štěňátek granulkami, které už baští i jejich máma, tady se dá docela těžko vypočítat denní krmná dávka, protože se zvyšuje v závislosti na věku štěněte, tudíž jsem vzala průměrnou dávku za celé období od věku 3 týdnů do věku 8 týdnů, a to je 130g na den a štěně - výsledek je asi 25kg granulek pro štěňata = 3500,-Kč a nesmím zapomínat ani na fenu, která ještě stále kojí, má zvýšené nároky na krmení, ale už pomalu kojit přestává, takže jsem vzala z částky za 3 týdny pro fenu rovnou polovinu, tedy 10416,-Kč. Do výsledné částky nebudu započítávat vajíčka, tvaroh, rýži, ovesné vločky a pamlsky, protože jsem o celkové spotřebě nevedla přesné údaje a paměť je ošidná, ale i tak je celková částka vysoká.

Tím však výdaje chovatele zdaleka nekončí, protože je tady odčervování (4x), při průměrné ceně tablety za odčervení 30,-Kč x 5 x 4 = 600,-Kč, pak je tu tetování - 5 x 80,-Kč = 400,-Kč, základní štěněčí očkování - 280,-Kč x 5 = 1400,-Kč, vystavení pasů -5x 300,- Kč = 1500,-Kč, vystavení PP s poštovným a DPH pro 5 štěňat 2570,-Kč, dále tu stojí s otevřenou dlaní klub, který vybere za kontrolu vrhu 500,-Kč za štěně (nedejte se, prosím plést Zápisným řádem klubu, který tvrdí, že kontrola vrhu je zdarma, skutečně není a platí se 500,-Kč za odchované štěně), to máme 5x 500,-Kč = 2500,-Kč, dále musíme pamatovat na smlouvu s majitelem krycího psa a zaplatit dohodnutou částku, v případě zahraničního krytí se platí v EUR a je v rozmezí 100-150,-EUR za štěně. Vezměme tu nižší částku a přepočítejme kursem, platným v den placení, to je 15000,- Kč.

Tak a teď spočítejme všechny částky a dojdeme k výsledku = 84892,-Kč. Když tuto částku vydělíme počtem štěňat, v mém případě to bylo 5, vyjde nám částka za jedno štěně - 17172,5,-Kč.

Tak to by byla zhruba, ale opravdu jen zhruba, částka za štěňátka do věku 8 týdnů, nejsou v ní započítány částky na inzeráty, na telefonní hovory, benzín, elektrickou energii, cena za prášek na praní dek, poštovné za odeslání PP jejich novým majitelům a dále v ní není započítána hodinová mzda za ošetřování feny před a po porodu, za hlídání a krmení štěňátek nejen ve dne, ale i v noci,ve svátky, o sobotách a nedělích. Jen pro zajímavost jsem zkusila vypočítat co si takový chovatel účtuje za dvouměsíční denní i noční ošetřování a péči o pejsky a došla jsem k této zajímavé částce :

Cena štěněte na prodej většinou - 20 tis.( což je v přepočtu současným kursem asi 800,-EUR) , cena se sníží o už investované peníze ve výši 17172,4,-Kč = 20000-17172,4=2827,6,-Kč, to znásobíme opět 5 a získáme částku 14138,-Kč. Když pak tuhle výslednou částku vydělíme počtem dní, které chovatel strávil péči o svá zvířata-8 týdnů po 7 dnech = 56, získáme částku 252,-Kč na den, to je 10,51-Kč na hodinu. Teď mi najděte hlupáka, který nemá rád psy a dělá to za tuhle "ZÁVRATNOU" sumu! To v ní nejsou částky za uchovnění feny, výstavy, rentgeny, za pořízení chovatelské stanice….!

A ještě jednu zajímavou informaci: Pokud by jste si chtěli podobné štěně se zahraničním rodokmenem koupit v cizině, vyjde Vás o dost víc - cena v Rakousku je kolem 1200,-EUR a v Německu je to ještě dražší-1500,-EUR za štěně a nebojte se, že Vám prodají budoucího šampióna, jen to, co nikdo nechce, vlastně odpad. Nechci se nikoho dotknout, ale v těch posledních létech, kdy jsem měla možnost sledovat dovozy štěňat ze zahraničí, byly to dost podřadné importy, znamenající zklamání nebo psy nevhodné do chovu, třeba pro nějakou vadu. Přitom je landseer plemeno málopočetné a málo známé a je nanejvýš potřeba cizí krve, aby landseer jako takový nezdegeneroval, ale zůstal takovým jaký je dnes - výjimečný, sebevědomý a důstojný, ovšem chce to i stejné majitele, ne lidi, kteří se snaží za málo peněz získat hodně muziky.

Pokud jste se při četbě dostali až sem, gratuluji, věřím, že se už nikdy nebudete dívat na poctivé chovatele jako na vydřiduchy, kteří chtějí rýžovat na štěňátkách a požadují za ně nekřesťanské peníze. A jen ještě pro zajímavost - dala jsem si tu práci a zjistila za kolik prodávají množitelé landseery bez PP, je to 8000-10000,-Kč a neplatí téměř nic. Tak kdo koho odírá a kdo se obohacuje? To už nemluvím o tom, že při koupi landseera bez PP NEBUDE mít budoucí majitel NIKDY jistotu, že se jedná skutečně o landseera. Je to jakoby se na Trabant přidělala značka BMW a výsledný model prodal jako originál se super slevou.

Mají všechna štěňátka ve vrhu průkaz původu ?

Ano, všechna štěňátka ve vrhu mají PP, neexistuje varianta,že třeba prvních 6 PP má a zbytek PP nemá. Celý vrh se musí přihlásit k zápisu kompletní.

Plemenná kniha ČMKU přímo hovoří: chovatel musí nechat vystavit PP všem štěňatům.Vyplývá to ze Zápisního řádu, který říká že:" S chovatelstvím je neslučitelný chov jakéhokoli plemene bez průkazu původu FCI" a dále že: "Vrh musí být přihlášen k zápisu kompletní - tzn., že musí být uvedena všechna štěňata, která byla do okamžiku žádosti o zápis odchována." Platí, že průkaz původu není dokladem o kvalitě jedince, ale o jeho původu. Pokud se u štěněte vyskytnou nějaké vady nebo nedostaky, je možné je uvést v kupní smlouvě a odpovídajícím způsobem snížit cenu za štěně.

 

Je to poslední štěně k prodeji v pořádku?

Tak to je také jeden z dotazů, které jsem obdržela. Stále odpovídám to samé - ano, je v pořádku, jen, jako je zadáno první štěňátko, tak nutně nusí být i štěně, které je zadáno jako poslední. Ale to přece neznamená, že není perfektní, jen je poslední. A někdy, poslední štěně z vrhu, jehož sourozenci už jsou dávno ve světě, nás zaujme svou povahou natolik, že je nám najednou úplně lhostejné, jestli z něj budoucí šampion vyroste nebo ne. K překvapení ostatních majitelů jeho sourozenců (možná kromě chovatele), z něj časem vyroste nejkrásnější a nejlépe vyvinutý pes z celého vrhu. Většina lidí si chce pochopitelně vybírat jako první, z více pejsků, ale poslední štěně z vrhu nemusí být zrovna to nejméně povedené. Třeba chovateli jen více "přirostlo" k srdci a on se s ním nechce hned tak rychle rozloučit nebo pro něj stále ještě hledá toho správného majitele. A pokud má někdo přece jen pochyby, může si to poslední štěně přijet prohlídnout, veterinář ho prohlédne před koupi vždy.

Další část této otázky se rovněž váže k poslednímu štěněti :

Proč ho neslevníte ?

To je dost ošemetná věc, neříkám, že na poslední štěně nedám slevu, jen tvrdím, že ji nedám takovou, jakou si mnozí představují. Pokud mám kvalitní štěně, po kvalitních rodičích, pak není důvod ke slevě jen proto, že je poslední, ale spíš v tom, že štěně najednou zůstalo z celého vrhu samo a pak se zcela přirozeně víc přimkne ke zbývajícím členům smečky,k mámě a domácím lidem a to mu pak působí problémy při opětovném zvykání si na nové podmínky, štěně to hodně stresuje a to je ten pravý důvod, proč bych já osobně byla ochotná slevit z ceny štěněte, ale rozhodně ne na polovinu ! To je nesmysl, zodpovědný chovatel se svých štěňátek nezbavuje, ale snaží se jim zajistit ty nejlepší životní podmínky, a pokud zájemce o štěně nemá dost prostředků na koupi štěněte, což je v celém seznamu všech potřebných položek pro kvalitní život pejska ta nejmenší částka, pak ho nebude docela dobře moci ani uživit, ani mu zajistit potřebnou veterinární péči. A pokud zůstane štěně chovateli moc dlouho, pak už i ta sleva pozbývá smysl, protože je to sleva na to, aby se dostal k novému majiteli pokud možno o nejdříve. A věřte mi, že si raději štěně nechám, než bych ho dala někomu, u koho bych si nebyla alespoň trochu jistá, že se bude mít dobře, já ty svoje mimísky mám ráda, za tu dobu, co jsou doma člověku prostě přirostou k srdci.

Pořídit si pejska nebo fenku ?

Obecně:

Zástupci tohoto plemena jsou silní psi, velmi samostatní a sebevědomí, takže mají sklon nedbat toho, co od nich člověk požaduje. Nelze od nich v žádném případě požadovat takové podřízení, jaké je obvyklé u klasických služebních psů, především u německého ovčáka. Tito psi vyžadují od prvního dne důslednou, avšak citlivou výchovu Psa nikdy nebijeme !.Ke svým lidem jsou navenek velmi přítulní a roztomilí. Mazlí se stejně rádi jako společenská plemena, ovšem k mazlení vybízejí mávnutím mohutné tlapy nebo energickým drcnutím čenichu. S cizími jen těžko navazují nová přátelství. Obě pohlaví mají své pro a proti a na každém z nás je, čemu dáváme přednost.

Psi  jsou obvykle větší, mohutnější a tvrdší a také odolnější vůči počasí i námaze, takže jeho majitel by měl být při výchově svého psa tvrdší, tím ovšem nechci tvrdit, že se má ke svému psovi chovat krutě!  Pes velikosti landseera není žádné tintítko a trest ve formě plácnutí po zadku pro psa trestem není. Ani to kolikrát, je-li třeba vzrušený, nepostřehne a pokud jsou nablízku jiní psi, zvláště pak háravé feny, tak určitě vzrušený bude. Totéž se týká i jiných psů,s nimiž se pes na procházce může potkat, a pokud jsou to psi přibližné velikosti jako je landseer, pak si budou ctít ujasnit dominanci. To se projevuje chutí do rvačky a rozvášnění psi pak svého majitele ignorují. Tomu se dá velmi úspěšně předcházet důslednou výchovou už od štěněte.Majitel by neměl mít měkkou povahu a psovi povolit, co jednou zakáže, jinak si bude vždy dělat co chce, dominanci by si mohl chtít vynutit i vůči majiteli samotnému

Fenky  bývají jemnější, mazlivější, přítulnější a měkčí, co jim schází na mohutnosti nahrazují obratností a rychlostí. Jako hlídači jsou ostražitější než jejich psí protějšky, poslouchají ochotněji, avšak v době hárání svou povahu mohou zcela změnit. Fenka se může z poslušného miláčka změnit v potvoru. Po hárání bývá zase poslušná, jako předtím. Hárání trvá zhruba 3 týdny a opakuje se zpravidla dvakrát do roka. Tou dobou je velice přitažlivá pro všechny psí samce v okolí a ti pak jsou velice vynalézaví ve způsobech, jak se k háravé feně dostat. Ostatně i sama háravá fena jim plně vychází vstříc. Díky hormonálním výkyvům ztrácí srst, po dobu asi 10-ti dnů se u ní objevuje krvavý výtok, vulva je silně zduřelá. Po skončeném hárání pak srst znovu dorůstá.

Musím chodit s landseerem plavat?

Hodně lidí se mě ptalo jestli opravdu musí chodit s landseerem plavat, že si někde přečetli, že je to pro landseera životně důležité.

Ne, opravdu nemusíte chodit s landseerem plavat, opravdu to pro něj není životně důležité, životně důležité je plavání třeba pro žraloka, kdyby neplaval, neokysličovala by se mu krev a udusil by se. Landseer má schopnost plavat vrozenou, stejně jako ostatní psi, protože pohyby při plavání jsou úplně stejné jako při rychlejší chůzi, navíc silně promaštěná landseeří srst psa nadnáší, takže plave velmi snadno a lehce – plavat tedy umí a neutopí se. Plavání má však velkou důležitost při výcviku psa pro vodní práci, ale pokud se této činnosti nemíníte se svým psem věnovat, pak se bez plavání klidně obejde, na životě ho to neohrozí. Na druhou stranu je plavání velmi vhodné zvláště pro mladé psy ve vývinu, protože ve vodě mají možnost vybít nadbytečnou energii bez obav z poškození kloubů nebo ještě nepevných vazů . Landseer stejně jako novofundlák vodu miluje a je moc dobré, když se u vody může vyřádit, ale znám poměrně dost novofundláků i landseerů, kteří nikdy neplavali, do vody šli maximálně po břicho a žijí naprosto spokojený život.

 

Jaké má landseer ty plovací blány?

Žádné, landseer není ani kachna ani žába, je to pes, který má mezi prsty srostlou volnější kůži, porostlou jemnou srstí. Když landseerovi roztáhnete prsty u tlapek, zjistíte, že žádné blány nemá. Nevím, kdo s touhle hloupostí přišel, že landseer má plovací blány, ale já u žádného svého psa nikdy žádné plovací blány díkybohu neobjevila. Nenašla jsem je ani u svých novofundláků, které jsem chovala 13 let ještě před landseery, takže vím, že je to nesmysl. Myslím si, že tenhle mylný názor někdo pouze blbě pochopil a opsal bez přemýšlení, kdysi dávno, před léty jsem i já četla o novofundlácích, že: "…jsou to psi, kteří mají díky svým mohutným tlapám s pevnou kůži mezi prsty, která je k prstům přirostlá, takže vypadá jako plovací blána, vynikající předpoklady pro plavání….." a šup – máme tady psa s plovacími blánami. Nesmysl. nejen novofundlák nebo landseer mají srostlou kůži mezi prsty, má ji také labrador a ostatní vodní psi. Koukněte se na fota tlapek, opravdu žádné plovací blány neobjevíte.

 

Jak moc zničí landseer zahrádku?

Landseer je pes, který nadevše miluje vodu a proto na zahradě bude zkoumat každou louži, ve které se nezapomene smočit, zabere pro svou potřebu zahradní jezírko a klidně se vykoupe třeba i v misce s vodou, pak se vyválí v blátě a půjde si po té námaze odpočinout ke dveřím. Že jsou dveře a prostor před nimi zcela zablácené, není třeba připomínat, pes velikosti landseera dokáže natahat spoustu bláta a špíny, o chlupech už ani nemluvím. Na druhou stranu však nepobíhá po zahradě, nevyšlapává cestičky ani nehrabe (až na vzácné výjimky), raději leží a pozoruje.
Ovšem jiná kapitola jsou štěňata a mladí psi a je jedno jakého plemene. Každé zdravé štěně má neuvěřitelnou spoustu energie a tu potřebuje nějak vybít, proto ho na zahradě raději nenecháváme bez dozoru a usměrňujeme ho. Štěně, které je samo a bez dozoru se po chvilce začne nudit a klidně si bude hrát s čímkoliv, úplně mu stačí, že vítr hýbá větvemi a hned je o zábavu postaráno. Štěně nezajímá, že je to váš oblíbený okrasný keř za kdoví kolik korun, důkladně ho okouše, během nehlídané chvilky dokáže zlikvidovat záhon tulipánů nebo narcisů a při honbě za motýlem převálcuje zbytek květin. Tím se báječně zabaví a majitel později také, to až bude uklízet následky psích her.
Sebevětší zahrada však nikdy nenahradí společné vycházky s pánem, landseer je velmi společenský a potřebuje co nejtěsnější kontakt se svým majitelem a jeho rodinou, mylný je názor, že veliká zahrada k jeho spokojenosti stačí! I kdyby jste mu poskytli desetihektarovou  zahradu, stejně bude ležet u dveří a čekat až si ho jeho páníček všimne a pokud nebude mít možnost poznávat nové věci a nové pachy, může zcela otupět. Je to stejné jako s dětmi, také dítě se musí učit, vychovávat a poznávat nové věci a je plně v moci majitelů psa vychovat dobře nebo jej úplně zničit.
Dost často se také setkávám s názorem, že pes-samec zničí spoustu okrasných keřů počůráním. Ani to není pravda, pokud je pejsek mladý, zhruba do jednoho roku, ještě při čůrání nezvedá nohu, pouze přidřepne podobně jako fenka a pokud je zvyklý chodit pravidelně na procházky, velmi často, spíš pokaždé, udělá svou potřebu právě na ní. Pouze psi, kteří nemají možnost vyvenčení mimo svůj přidělený prostor, chodí čůrat na pár „svých“ míst a někdy to bývají právě ty okrasné keře. Ovšem když nemá jinou možnost, pak se tomu nelze divit. Takže když si vezmu psa nebo fenu, vyjde to nastejno, i fena si totiž své teritorium značí močí, jediný rozdíl je pouze v té zvednuté noze a některé feny zvládnou i to.

To, co tvrdím mám ze své vlastní zkušenosti, na naší zahradě jsou psi volně, bez kotců a i když nepopírám, že toho dokázali dost zničit (vždy když jako štěňata a dorůstající psi byli ponecháni bez dozoru), přesto je na zahradě stále co obdivovat. Kdysi jsem si plánovala a vysazovala zahradu tak, aby v ní pořád něco kvetlo, abychom měli kde relaxovat spolu se svým psem (teď už psy) a tomu jsem svůj záměr podřídila. Nesnesla bych představu, že zatímco já si lebedím v altánku, můj pes je zavřený v kotci a nemůže ven, aby náhodou něco nepošlapal, u mě to bylo jasné předem - když zahradu, tak se psem. Proto jsem si pořídila okrasné stromy a keře, jsou životnější a déle vzdorují psím zubům, také lépe regenerují a k tomu jsem přidala i pár kytiček. Psi všechny keře a stromy nechávají na pokoji, pouze v nejmladším věku byly oblíbeným nástrojem ke hraní, ale nejenže to vše přežily ve zdraví, dokonce dál plní svou okrasnou funkci. Jako důkaz si můžete prohlédnout pár fotek z naší zahrady.

 

Co je to DKK, jak se projevuje, prevence, léčba…

DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností (nedědí se choroba, pouze předpoklad pro její vznik). Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita (vypadávání) kyčelních kloubů. Kyčelní kloub je kloubem kulovým a tvoří jej hlavice stehenní kosti a jamka pánve, dále kloubní vazy, pouzdro, na jeho pevnosti se podílí další struktury, svaly, šlachy. Pánevní jamka (acetabulum) je místem styku 3 pevně srostlých pánevních kostí (kyčelní, sedací, stydké). Za normálních okolností zapadá hlavice stehenní kosti do acetabula velmi pevně, tj. rtg obrys hlavice stehenní kosti přesně sleduje obrys jamky (je kongruentní), kloub je normoplastický. Při dysplazii je kloub volnější a hlavice stehenní kosti částečně nebo úplně vypadává (subluxuje až luxuje) z jamky. Termín dysplazie obecně označuje špatný vývin, dysharmonii vývinu, oproti normoplazii označující správný vývin. Při dysplazii je kloub méně stabilní, stává se bolestivým, nestabilitou dochází k nepřiměřené zátěži styčných kloubních chrupavčitých ploch, napínání vazů a svalů lokalizovaných v oblasti kloubu způsobuje artrotické změny, tj. vznik neplnohodnotné chrupavky v místě nepřiměřené zátěže, v místě úponů vazů a kloubního pouzdra dochází ke kalcifikaci struktur. Tyto se rentgenologicky jeví jako výrůstky (osteofyty) tj. nepružné tkáně, jejichž namáhání dále způsobuje bolest, snižuje se hybnost kloubu. Klinicky, palpačně v kyčelním kloubu při pohybu pak lze cítit praskání - krepitaci.

Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný. Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené (úhel mezi kostmi je blízký 180 stupňům), protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 - 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 - 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou nepoměrně vyšší než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete. Nejčastěji postiženými plemeny jsou: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr.. Nejméně postižená plemena jsou chrti, kolie, belgický ovčák, sibiřský huski, dalmatin, špic, flat-coated retrívr … Výskyt ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 - 43 %- tedy nejnižší) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 - 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 - 93% - tedy nejvyšší) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka. Faktory přispívající ke vniku DKK u štěňat · Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin. Index osvalení pánve udává její procentuální podíl z celkové váhy. Častěji jsou proto postižena velká a obří plemena, protože lehká plemena mají vůči kostře relativně velký objem svalů. · Rychlost růstu. Je daná především dotací energie. Vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK. Regulovaný růst je důležitý zejména pro optimální vývoj kostry, přičemž kritické období je do 4,5 měsíce věku. Kostra nedrží krok s vývojem šlach a svalů, dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností těla . To vede k rozvoji inkongruence kloubních ploch mezi hlavicí a acetabulem u obzvlášť těžkých štěňat. Doporučuje se proto restriktivní krmení , ve kterém je však dostatek živin a potřebných minerálních látek. · Dalším faktorem ovlivňujícím výskyt DKK je nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. Chovatel by se měl vyvarovat dotací vitamínu D, u nějž hrozí předávkování. · Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům. Posouzení RTG DKK Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie kyčelních kloubů je 12, 18 nebo 24 měsíců podle plemene a požadavků chovatelských klubů. Vyšší věk je požadován zejména u obřích plemen. Na snímku se hodnotí tvar hlavice, hloubka zanoření hlavice, symetrie kloubní štěrbiny, Norberg - Olssonův úhel, degenerativní změny. Podle FCI se hodnotí DKK takto:

 

STUPEŇ DKK

DKK +POPIS

A negativní, bez příznaků dysplazieKongruentní hlavice a acetabulum, Norberg - Olssonův úhel je 105 stupňů a více. Kraniolaterální okraj acetabula je ostře ohraničený a mírně zaoblený, kloubní štěrbina je úzká a pravidelná, střed hlavice leží mediálně od dorzálního okraje acetabula.

B hraniční dysplazie, přechodný stupeň Mírná inkongruence, střed hlavice leží mediálně od DOA, N-O úhel je 105 a více. Nebo jsou hlavice femuru a acetabulum kongruentní a úhel je nižší než 105.

C mírná dysplazie Kloubní plochy jsou inkongruentní, N-O úhel je větší než 100. Kraniolaterální okraj je mírně oploštělý, střed hlavice je na úrovni DOA. Mírná artróza.

D střední dysplazie Výrazná inkongruence se subluxací, střed hlavice leží laterálně od DOA. N-O úhel je více než 90 stupňů. Kraniolaterální okraj acetabula je oploštělý a/nebo jsou zřetelné příznaky artrózy.

E těžká dysplazie Výrazné změny v kyčelním kloubu jako subluxace nebo luxace, N-O úhel je méně než 90 stupňů.Výrazné oploštění kraniolaterálního okraje acetabula , deformace hlavice, další příznaky artrózy.

Léčba DKK - v podstatě dvě: Konzervativní řešení Všeobecná opatření - restrikce krmení a tím snížení váhy a zátěže kloubu, u krátkosrstých psů by měla být žebra viditelná, u ostatních plemen alespoň hmatatelná. Vyvarovat se nadměrnému pohybu - špatná je hlavně dlouhá zátěž a krátká intenzivní zátěž - skoky, starty. Je dobrý pravidelný pohyb nejlépe kontrolovaný (na vodítku), který vede k trénování svalů a brání ztuhlosti kloubů. Při pohybu by neměly být překročeny hranice bolesti (objeví se kulhání) a únavy. Doporučitelný je naopak pohyb, který šetří klouby, to znamená pohyb na měkkých površích a plavání. Hry s ostatními psy, hony a podobně vedou k potlačení bolesti a přetěžování. Místo k ležení by mělo být měkké a suché. V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti a uvolnění spazmů. Medikamentózní terapie zahrnuje použití nesteroidních antiflogistik a analgetik, které zvyšují kvalitu života, jejich nebezpečí spočívá v omezení pocitů bolesti a tím přetěžování. Dále se používají chondroprotektiva podporující regeneraci chrupavky. Účinnou látkou je u většiny glukosamin sulfát, který podporuje tvorbu glykosaminoglykanů - základních součástí chrupavky, které vážou vodu a zvyšují její elasticitu. Anabolika zajišťují funkční zlepšení vlivem zvýšeného osvalení a tím zvyšující se stability kloubu. Nesmí se však používat u psů před ukončením růstu, protože mají vliv na uzavření růstových zón. a operativní řešení Prevence DKK Selekce chovných zvířat se provádí díky rtg diagnostice a standardizovanému vyhodnocování snímků. Tím může docházet k páření pouze zdravých zvířat. I taková však mohou být nositeli defektních genů, které se neprojevily díky pozitivnímu vlivu prostředí . Bylo zjištěno, že 63% potomků od rodičů, kteří byli prostí dysplazie je rovněž prostých, 37 % však nese defektní geny, to znamená, že dysplazie se u nich neprojevila jen díky vlivu vnějšího prostředí. Proto se pářením těchto jedinců může objevit dysplazie u jejich potomků a tato selekce je tudíž pomalá a účinná jen do určitého rozsahu. Vyšším stupněm je selekce rodičů na základě fenotypu a rtg vyšetření jejich potomků. Tato selekce je z hlediska ozdravění chovu efektivnější. Kromě potomků lze testovat i ostatní příbuzné, prarodiče, sourozence apod. Čím bližší příbuzní, tím vyšší procento dědičných vloh. Nejvyšší vypovídací hodnotu mají potomci, před prvním připouštěním chovných zvířat i jejich sourozenci a rodiče. Dysplazie kyčelního kloubu je nejčastějším ortopedickým onemocněním u velkých plemen psů. Cílem rentgenologické diagnostiky je zajistit genetickou kontrolu onemocnění vzhledem k populaci a poskytnout předpověď onemocnění a jeho závažnosti u jedince dlouho před tím, než se vyvinou klinické příznaky.

vybráno z článků dostupných na internetu

Rubrika byla vytvořena v r.2010 a všechny ceny je nutno aktualizovat.